Záclony určitě patří k nejpoužívanějším bytovým doplňkům u nás. Kromě toho, že poskytují soukromí a zastínění, plní také samozřejmě estetickou funkci v interiéru. Na oknech bohatých domácností se objevovaly už na konci sedmnáctého století, v podobě, jak je běžné i dnes. Tedy zavěšené na garnýži ze dvou kusů. Nejčastějším použitým materiálem bylo hedvábí, nebo jemná bavlněná paličkovaná příze.

Druhá polovina devatenáctého století přináší první strojově vyrobené tylové a krajkové kousky, které si svými malými náklady na výrobu už mohl dovolit téměř každý.

Dnešní doba přeje zejména záclonám, které se vyrábějí z umělých vláken. Předností tohoto materiálu je jeho snadná údržba a lehkost. Jako každý materiál, který je vystaven působením různých vlivů, tak i záclona zavěšená na okně se jim nevyhne. Působí na ni zejména prachové a pylové částice, sluneční záření, a neblahý vliv na jejich vzhled má i cigaretový kouř, či špatná funkce kuchyňské digestoře, kdy mastné páry sedají místo do jejího filtru, přímo mezi očka záclony.

Proto je třeba nejlépe na začátku každého ročního období záclony vyprat.

A jak na to?

· záclonu sejmeme z okna co nejopatrněji, abychom nevířili v ní zachycený prach. Toho se zbavíme jemným vyprášením (například z balkónu)

· pokud se rozhodnete pro praní v pračce, výrobce doporučuje teplotu třicet stupňů, s programem na praní jemného prádla, kdy se buben pračky otáčí minimálně, a tak tkaninu co nejvíce namáhá

· Pokud je záclona opatřena umělohmotnými žabkami, není třeba je pokaždé sundávat. Stačí, když celý kus vložíte do speciálního pracího sáčku.

· vyplatí se investovat do speciálního pracího prostředku, který už obsahuje bělidla a změkčovadla, vracející záclonám původní vzhled

· vystačit si ale můžete i se lžičkou jedlé sody, přidané k běžnému pracímu prostředku, která má také skvělé bělící účinky

· Záclony ždímejte pouze na malých otáčkách a velmi krátce. Ještě mokré je pověste, vypnou se