Hadí ostrov se nachází v Atlantském oceánu a zabírá necelých 45 hektarů. Ostrov tedy náleží Brazílii. Název queimada znamená v portugalštině vypálený. A to ve smyslu člověkem založeného požáru pro získání půdy k hospodaření. Brazilci původně plánovali ostrov obydlet, avšak posledním obyvatelem ještě v 1. polovině 20. století byl správce majáku, který byl pravděpodobně uštknut některým z hadů.
Maják byl poté vylepšen. Vyžaduje údržbu jednou za rok, kterou vykonává námořnictvo Brazílie. To také zakazuje vstup na ostrov a výjimku udává jen vědeckým týmům, kteří zkoumají hady a jed. Od roku 1984 byl Ilha da Queimada Grande vyhlášen přírodní rezervací.

Flóra na ostrově není nijak pestrá. Ostrov disponuje skalnatými svahy s minimální vegetací. Ve vyšších nadmořských výškách se nachází traviny, křoviny či dokonce i stromy.
Ostrov je využíván jako odpočinek pro různé druhy tažných ptáků. Lze zde také najít žáby a plazi či druhy hmyzu.
Na ostrově žije ve velkém počtu had, který je z čeledi chřestýšovitých – Křovinář ostrovní. Je půl metru dlouhý tvor, který dostal přezdívku golden lanceherad, kvůli jeho zlatě zbarvenému tělu a hlavě ve tvaru kopí. Křovinář se na ostrov dostal asi před 10 000 lety, kdy byl ostrov ještě součástí kontinentu. Poté, co hladina oceánu stoupla, byl Křovinář “uvězněn” na tomto území.

Hojnost plaza na ostrově se odhaduje na jednoho až pět jedinců na metr čtvereční. Avšak místo jako Hadí ostrov je pro něj jediným známým vhodným prostředím, pokud nepočítáme zajetí. V případě požáru ostrova hrozí tomuto druhu vyhubení.
Jeho jed je velmi silný, na člověka dokáže mít smrtelné účinky po jedné hodiny. Ptáky, kteří si přiletí odpočinout, jeho jen zabije okamžitě i v korunách stromů. Námořnictvo také dává pozor na stopy od dobrodruhů a pytláků, kteří riskují život pro jed Křovináře, který poté prodávají na černém trhu. Jeho účinky by měli pomáhat při srdečních potížích.
Ilha da Queimada Grande  se řadí mezi nejnebezpečnější místa na světě. Osobně bych tedy ostrov nenavštívila i kdyby byl přístupný veřejnosti, avšak je zajímavé, jako stvoření na ostrově bez chodidel dokáží tak dlouho přežít.